Kultura

Pojem kultura je obvykle vymezován v širším a užším pojetí.

Kulturu lze chápat v její nejširší definici jako protiklad přírody. Do tohoto pojmu řadíme vše, co člověk během svého historického vývoje vytvořil a dále vytváří, celý komplex myšlenek, názorů a postojů, prvků posvátných i světských, každodenních i svátečních, statků hmotných i nehmotných, předmětů uměleckých i užitečných. Patří sem instituce, kterým se podřizujeme, nebo je sami vytváříme, patří sem způsoby chování a naše reakce na chování druhých, dokonce i to, co přímo nepozorujeme, ale pouze jaksi vycítíme. Kultura zkrátka prostupuje všechny oblasti našeho života a zabarvuje brýle, kterými hledíme na svět. Skrze svoji kulturu hodnotíme nejen to, co se nám jeví jako krásné (anorektické manekýnky), zábavné (show na TV Nova), spravedlivé (poválečný odsun Němců a Maďarů), čestné (říkat své názory lidem do očí), ale i takové na první pohled neoddiskutovatelné filosofické kategorie, jako je pravda. Správně bychom totiž měli posuzovat spíše vzdálenost našeho úsudku od (našimi metodami) měřitelné reality. Pravda, a to i ta "vědecká", byla před sto lety jiná než dnes, a že existují různé pravdy, jistě odsouhlasí - alespoň v duchu - každý, kdo absolvoval byť jen jedinou partnerskou či přátelskou hádku. Koneckonců i cimrmanovské "Pravdu má náčelník!", kterému jistě dobře rozumíme, vypovídá o naší schopnosti manipulovat realitou, ať už k jakémukoliv prospěchu. (Interkulturní vzdělávání, 2002, str. 31)

Kulturou se tedy dnes rozumí vše, co lidé dělají, co o tom říkají a co si o tom myslí - čili rozsáhlý soubor (komplex) jevů, který zahrnuje oblast vědění, víry, jazyka, morálky, výroby, směny, práva, umění, zvyků, výchovy a jednání, zkrátka vše, co lidem umožňuje společně se orientovat ve světě a společně svůj svět utvářet a konceptualizovat. Veškeré lidské vnímání a rozumění je zprostředkováno kulturou, resp. různými kulturami. To, co my považujeme za dobré či špatné, hezké či ošklivé, chutné či nechutné nebo pravdivé a nepravdivé platí jenom v kontextu naší kultury. Příslušníci jiných kultur určují, co je dobré, krásné, chutné či pravdivé jinak, a to v závislosti na své kultuře. (Interkulturní vzdělávání, 2002, str. 44)

V současném antropologickém myšlení je kultura obvykle definována prostřednictvím šesti základních charakteristik, a sice jako:

• Integrovaná: jde o vnitřně provázaný (integrovaný) systém. To znamená, že jednotlivé složky kultury jsou ve vzájemných vztazích, tvoří uspořádaný systém, kterému antropologové říkají struktura, konfigurace nebo kulturní vzorec.
• Adaptivní: konkrétní podoba té které kultury je výsledkem adaptace na konkrétní přírodní prostředí, které dané společenství obývá.
• Negenetická, naučitelná: k jejímu předávání dochází výhradně v procesu učení.
• Sdílená: jednotlivci tvořící určité kulturní společenství jsou nositeli stejného kulturního vzorce. Sdílení společného kulturního vzorce umožňuje jejich vzájemnou komunikaci, která je založená na sdílení významů, symbolů či forem jednání, tedy na tom, že významům, symbolům a jednání lidí rozumíme v rámci jedné kultury shodně.
• Symbolická: Kultura tedy je uspořádanou soustavou symbolů (symbol je něco, co nese význam), které tvoří kód naší komunikace a zároveň jakési pomyslné brýle, jimiž hledíme na svět.
• Specificky lidská: což znamená, že jejím nositelem může být pouze člověk. (Interkulturní vzdělávání, 2002, str. 45 - 47)

Autorka: PhDr. Mgr. Dana Švingalová, Ph.D

Zpět do výchozích pojmů