Majoritní (většinové) a minoritní (menšinové) skupiny

Z hlediska početního poměru v dané společnosti se rozlišují skupiny menšinové (minoritní) a většinové (majoritní), které mají početní převahu jednotlivých členů.

Může ovšem dojít k tomu, že skupina s početní převahou nemá odpovídající podíl na moci a využívání zdrojů. Např. v Jihoafrické republice byli černí obyvatelé v početní většině, ale jejich přístup k alokaci zdrojů byl ve srovnání s bílou menšinou značně omezený.

Ve stejném smyslu se někdy používá pojem menšina (minorita). Jde o skupinu s menším počtem členů, než má v téže společnosti skupina většinová. V jiném pojetí je to skupina, která je ve společnosti znevýhodněna na základě připsaných znaků (barva pleti, národnost, náboženské vyznání), jež jsou považovány ze strany příslušníků většiny za méně hodnotné. Ochrana práv menšiny je považována za jeden ze znaků vyspělé demokratické společnosti. (Sociologický slovník, 2001, str. 154 - 155)

Člověk se může stát členem menšiny nedobrovolně (narodí se romským nebo vietnamským rodičům) a může mít i typické znaky dané rasy nebo dobrovolným rozhodnutím, kdy se svobodnou vůlí hlásí k příslušnosti určité menšiny a přijímá její znaky, hodnoty, životní styl (např. příslušnost k některé ze subkultur - např. Skinheads).

Národnostní menšina

Jde o velice frekventovaný pojem, který není u nás ani v jiných státech jednotně vymezován nebo je vymezován jako vícevýznamový pojem. Většina tuzemských autorů a publikací zabývající se touto problematikou sdílí názor, že vymezení pojmu národnostní menšiny se shoduje s vymezením etnika či etnické skupiny.

Jde o mnohovýznamový a nepřesný pojem, jenž bývá užíván k tomu, aby bylo možno zařadit pod jeden stručný "střešní termín" všechny typy a kategorie etnických společenství s výjimkou státních národů na "vlastním" teritoriu, tedy a) jak "malá" etnika nedisponující vlastním státem, tak b) části velkých státních národů sídlící na území jiného státu, resp. c) specifické případy na pomezí etnografické či sociální skupiny. (Šatava, 1994, str. 16)

V ČR je za národnostní menšinu považováno společenství občanů ČR žijící na území současné ČR, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravila společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. http://www.cizinci.cz/clanek.php?lg=1&id=4

Sulitka (1998, str. 54) uvádí jedno z klasifikačních kritérií národnostních menšin, v němž se uplatňuje hledisko početnosti (jejího relativního počtu). Podle toho jsou vymezeny 3 skupiny národnostních menšin.

• společenství, které svou početností překračuje 10% obyvatelstva ve státě,
• společenství v rozsahu 3 - 10 % populace příslušného státu,
• společenství nepřevyšující 3 % populace příslušného státu.

Sulitka (1998, str. 68) dále zdůrazňuje, že k našim národnostním menšinám patří Romové a Židé. Tyto menšiny, každá zvlášť, ale současně i obě zároveň, se svojí charakteristikou a zvláštním osudem vymykají tradičnímu pojetí národnostní menšiny, která je vnímána buď jako autochtonní obyvatelstvo na určitém území, nebo jako skupina novodobých imigrantů, postupně přicházejících ze své původní vlasti. Obě tyto menšiny, přes velmi komplikované vztahy, které navázaly a navazují se svým okolím, výrazně zasáhly a stále zasahují do historie a současnosti prostoru nynější České republiky.

Autorka: PhDr. Mgr. Dana Švingalová, Ph.D

Zpět do výchozích pojmů