Multikulturní výchova
Multikulturní výchova (Multicultural Education / interkulturelle Erziehung) je relativně nový pedagogický pojem (fenomén), který teprve začátkem 90. let minulého století vstoupil do České republiky. I přesto, že je již dnes multikulturní výchova (dále již jen MKV) akceptována v Rámcových vzdělávacích programech pro základní a gymnaziální vzdělávání, je MKV stále málo terminologicky ukotvená a ujasněná. Její uplatňování ve školství je problematické a složité.
Terminologická variabilita a složitost pojmu MKV
Vymezení pojmu MKV je pojímáno v odborných zdrojích velmi variabilně. Setkáváme se v této souvislosti s mnoha alternativními pojmy či pojmy, která jsou chápána jako synonyma pojmu multikulturní výchova: interkulturní pedagogika, interkulturní výchova, interkulturní vzdělávání, multikulturní vzdělávání, globální výchova, výchova k světoobčanství apod.
Za nejbližší termín k pojmu multikulturní výchova považujeme pojem interkulturní výchova, popř. vzdělávání. Někteří autoři a zdroje (např. Interkulturní vzdělávání, 2002, str. 9 aj.) oprávněně akcentují přívlastek interkulturní před multikulturním.
Multikulturní znamená pouze koexistenci alespoň dvou kultur (resp. sociokulturních skupin, minorit a majorit) vedle sebe, ale neimplikuje jejich vzájemné vztahy. Z tohoto pohledu je již dnes každá společnost, každý stát, multikulturní.
Oproti tomu termín interkulturní (lat. inter = mezi) zahrnuje mezikulturní vzájemnost, vzájemné interakce a vztahy odlišných sociokulturních skupin.
Interakce mezi majoritní a minoritní skupinou mohou být pozitivní, žádoucí a prospěšné - založené na vzájemném obohacování, spolupráci a dialogu, ale také negativní - spočívající v segregaci, diskriminaci některých skupin (menšin) a dalších nežádoucích jevech, které nejsou prospěšné pro žádnou ze zúčastněných skupin a přinášejí velké celospolečenské problémy. Aby byly interakce pozitivní, prospěšné a docházelo ke vzájemnému obohacování, jsou kladeny velké nároky jak na majoritní, tak minoritní skupiny. To je také jednou z podstatných úloh multikulturní výchovy.
Další terminologickou potíž činí pojem výchova. Z moderního hlediska je výchova pojímána především jako proces záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností. (Pedagogický slovník, 1995, str. 257).
Vhodnějším pojmem by byl v českém jazyce zřejmě termín vzdělávání, který je možné chápat jako komplexnější pojem zahrnující v nejširším slova smyslu i výchovu a celý systém dalších kompetencí, včetně vědomostních.
V ang. jazyce je tato pojmová problematika vyřešena poměrně jednoduše jedním pojmem education.
I když považujeme z výše uvedených důvodů za výhodnější pojem interkulturní vzdělávání, přesto se na těchto webových stránkách využívá pojmu multikulturní výchova, a to vzhledem k tomu, že jde o pojem, který je využíván v aktuální školské legislativě (Rámcové vzdělávací programy) a pro pedagogy se stal již běžným odborným termínem, kterým dokáží operovat. Přes vědomí toho, že oba pojmy vyjadřují svým názvem i obsahem poněkud jinou skutečnost, využíváme také pojmu multikulturní výchova a interkulturní vzdělávání jako synonyma.
MKV chápeme jako výchovu k životu v existující multikulturní společnosti, která je etnicky, kulturně a sociálně variabilní.
Terminologická neujasněnost tohoto pojmu je vyvažována poměrně jasným a srozumitelným vymezením cílů, obsahů a metod multikulturní výchovy.
Základním cílem MKV a její podstatou je naučit se porozumět lidem s odlišností, jinakostí (která může být dána sociálně, rasou, národností, jazykem, kulturou, náboženstvím, zkušeností, apod.) a vytvářet prostor pro tolerantní a vstřícné soužití s nimi.
Každý člověk je svou podstatou neopakovatelná a jedinečná bytost, která se od ostatních liší a zároveň se jim v mnohých charakteristikách podobá. Na základě této podobnosti mohou lidé vytvářet jisté skupiny - ať již většinové nebo menšinové. Úskalí především menšinových skupin spočívá v tom, že mohou být v mnoha oblastech znevýhodňovány, stereotypizovány, stigmatizovány a v mnoha případech jsou předmětem segregace, diskriminace nebo dokonce rasismu.
Metody MKV mohou být značně variabilní.
Společným jmenovatelem při aplikaci všech metod MKV by mělo být dodržování zdvořilosti (slušnosti), efektivní komunikace, smysluplné diskuse, konstruktivní spolupráce, kritického myšlení a interaktivního přístupu. Žák a student musí mít možnost aktivně si utvářet postoje, trénovat dovednosti a schopnosti, pracovat s informacemi.
Tyto metody jsou v souladu s obecně uznávanými metodami v pedagogice.
Obsahově se MKV zabývá různými tématickými okruhy, ale základní problematikou je vždy soužití majoritní společnosti s menšinami a naopak, tedy jejich vzájemný vztah.
Naše webové stránky budou postupně přinášet variabilní tématické okruhy, které mohou sloužit pedagogům jako podklad pro MKV (jde např. o problematiku etnických menšin, zkušenostních menšin, sociokulturních menšin, pohlaví a gender, homosexuality, subkultur apod.).
V České republice se vyskytuje nesprávná tendence zužovat obsah MKV na romskou menšinu, popř. na menšiny etnické (národnostní). Matějček (2003, str. 66) v jednom z posledních svých odkazů velmi moudře upozorňuje na rozmanitost menšin v naší společnosti. Některé z menšin jsou zde od dávných dob, některé nově vznikají - některé jsou více vyhraněné, jiné méně - jedny samy sebe definují tak a jiné onak. Ale fakt je, že jsou tu a že právě ze srovnání jejich osobité mentality a jejich osobitých projevů může vzejít mnohé poučení.
Autorka: PhDr. Mgr. Dana Švingalová, Ph.D
Zpět do výchozích pojmů
